Z toho vidíme, že svatí nejsou jen ti, kteří se oddají samotě a mají na paměti jen svoji spásu, ale spravedlivými jsou i ti, kteří vedou aktivní život, spolupracují s Kristem při spáse duší. Marie prostě reprezentuje lidi kontemplativní, Marta lidi aktivní. Ale jednu i druhou Kristus miloval, jedné i druhé udělil nebe, jednu i druhou církev uctívá jako svaté.
Takže se neboj, že někdy pro spásu bližního a pro jeho duchovní dobro se nemůžeš naplno věnovat záležitostem své duše (…)
Uvaž, že nic se nemůže víc líbit Božímu Majestátu než láska k bližnímu, která působí, že všechny nepříjemnosti, špatné řeči, dokonce i skutky snášíme z lásky k bližnímu.
Stejně jako největším činem Krista je to, že z lásky k nám byl ochoten umřít na kříži, tak i my nevykonáme šlechetnější akt ctnosti, než je snášení čehokoli kvůli bližnímu. „Nikdo nemá větší lásku než ten – říká Věčné Slovo – kdo za své přátele položí život.“ (Jan 15, 13)
Navíc dal svůj život za nepřátele, kteří jsou také tvými bližními. Jsi v přítomnosti Jeho Majestátu, modli se za ně a předej je nyní Bohu. (sv. Stanislav Papczynski, Inspectio cordis)
Svatost základ činnosti
Všechny naše práce a záměry máme stavět na základech naší osobní svatosti. Jedině tak budou mít silné a neporušené podloží. Pro vlastní duchovní zdokonalení nelitujme nikdy času ani námahy. Této činnosti, nejdůležitější z důležitých, je třeba se oddat celým srdcem. „Vždyť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši?“ (Mk 8, 36) Pane, dej, abych to měl vždy na paměti (…)
Je důležité, aby každá záležitost začala správným způsobem a hned jsme se dostali k jádru věci. Proto při všem musíme vzít v úvahu nejprve cíl a podstatu věcí a po zvážení rozhodnout, jestli cíl je dobrý a věci správné. Pouze v tom případě je možno začít s odstraňováním překážek a potíží, které nám stojí v cestě k uskutečnění záměru a dát se do hledání vhodných prostředků, které by přispěly k úspěchu toho cíle.
Když je člověk volán, aby konal nějaká dobrá díla pro jiné, je nakloněn k tomu, aby začal zanedbávat nebo dokonce opustil práci na zdokonalování svého vlastního duchovního života. Někdy se tak nechá vtáhnout do víru rozmanitých prací, že mu pro něho samého nezbude ani trocha času. Když tímto způsobem žije, horečně pracuje, jeho duch se postupně oslabuje, rozptyluje se a stává se zcela bezmocným. Když se náš duch stane vlažným, naše horlivost nebude mít čím žít a naše práce se pomalu stane velmi slabou, anemickou a zmírající. Takže na první místo je třeba dát především osobní dokonalost.
(bl. Jerzy Matulewicz, Duchovní deník)
Růže duchovní
Růže je uznávanou královnou květin. Díky barvě a vůni je symbolem lásky a krásy. Odedávna Marii dáváme titul Růže duchovní. Co to znamená? Co nám to říká o Mariině lásce a kráse? Podívejme se na krásu Růže duchovní, jejíž jméno je Maria, abychom „jí vzdávali čest, věrně ji následovali, a tak zářili svatým životem“ (z liturgie).
Krása jejího početí
Od počátku svého bytí je Maria plná milosti, čili naplněna Boží láskou, a proto celá krásná. Již na začátku jejího života obdivujeme krásu milosti, která je základem duchovního života. V Neposkvrněném Početí se zvláštním způsobem projevuje z Otcovy iniciativy moc Kristova vykoupení a působení Ducha svatého. Trojjediný Bůh „Stvořitel krásy“ (por. Mdr. 13. 3) učinil Marii neposkvrněnou svatyní pro Božího Syna.
Mariina duchovní krása na úsvitu jejího života nám ukazuje, že opravdu krásným je možné být jedině díky Boží milosti. Dovolme, aby nás Boží láska proměňovala a přetvářela podle vzoru krásy Mariiny.
Krása panenského zrození Ježíše
Maria byla povolána, aby se stala matkou Mesiáše, Božího Syna, který byl poslán Otcem, aby vykoupil lidstvo. V Mariině „fiat“ se projevila krása odpovědi na volání lásky Otce, Syna i Ducha. Ovocem jejího souhlasu je panenské zrození Syna, které můžeme přirovnat k „růži a lilii, protože jejich květ dlouho nevadne přesto, že vydávají velmi příjemnou vůni“ (sv. Antonín z Padovy). Maria svou láskou objímala Syna, darovala sebe samu, zcela se svěřila Bohu a vyplnila Jeho vůli.
Všichni, které Bůh vyzývá, aby realizovali své životní poslání, objeví duchovní krásu tehdy, když se rozhodnou svěřené úkoly uskutečňovat z lásky. Když vše přenechají Bohu, nic neztratí, ale ještě víc získají, rostou v lásce a Boží krása je stále proměňuje.
Krása při utrpení Syna
Po boku trpícího Syna byla Maria. Když stála na Golgotě, ukázala nesmírnou krásu „při utrpení svého Syna oděná purpurem Jeho krve, mírná Ovečka spolutrpící s tichým Beránkem“ (z liturgie). Její podíl na Kristově utrpení symbolizuje červená růže.
Maria se celá oddala Ježíši a nemohla na Golgotě chybět. V její lásce obdivujeme krásu víry a sjednocení s láskou Syna.
Když přijímáme naše utrpení ve sjednocení s Kristovým křížem, svědčí to o duchovní kráse našich srdcí. Každé „ano“ „řečené lásce je zdrojem utrpení, protože láska potřebuje stále znovu sebezápor (Benedikt XVI.).
Krása při zmrtvýchvstání Ježíše
Mariin pohled na kříž Syna pronikl temnotou pochybností mnoha srdcí v to ráno Zmrtvýchvstání.
Očekávala s důvěrou, že se naplní Ježíšova oběť. S radostí byla uprostřed učedníků jako matka Zmrtvýchvstalého. Díky Boží milosti již zvítězila nad smrtí a s Kristem „slavně kraluje jako účastnice Jeho vítězství“ (z liturgie).
Krása duchovního života naplno rozkvétá v nebi. Lidské srdce naplněné Boží láskou teskní po nebi. Pojďme kráčet k Bohu cestou krásy, k Bohu „prameni veškeré krásy a nositeli svaté lásky“ (z liturgie).
- JanuszKumalaMIC (převzato z časopisu „Z Niepokalaną“)
Úprava: P. Stanislaw Maliński MIC; Překlad: TeM;
Tisk: Kongregace kněží mariánů, Brumov-Bylnice
